Kávu radši ne, dík

Za ty roky provozu projektu Piccolo Neexistuje jsme už obdrželi ve vzkazech bezpočet příběhů, které se odvíjí jako podle jednoho jediného scénáře, popisujícího následující kavárenskou tragédii o jednom dějství:

Milovník dobré kávy opouští své dobře známé městské prostředí, ve kterém už má svou síť prověřených podniků s excelentním espressem a báječnou nabídkou filtrovaných metod. Vyráží na dovolenou nebo na služební cestu do odlehlejších končin. Dříve nebo později dostává neodbytnou chuť na kávu, usedá do bistra či kavárny na náměstí, trochu s pochybami a trochu škodolibě objednává espresso očekávaje, co že se bude tedy dít. Chvilku polemizuje s jinak milou obsluhou o velikosti nápoje, padnou i poučky o neexistenci některých variant, čeká na výsledek. Na stole přistává obávaný bazén, plastové mlíčko, sušenčička, chutná to příšerně, zavání ještě hůř. Zákazník je smutný, platí a jde napsat cosi peprného na Facebook o již uplynulém století a řádu primátů.

Když pomineme fakt, že provoz prodává nekvalitní produkt, mohl si i zákazník celou epizodu ušetřit — coby znalejší měl situaci racionálně vyhodnotit a vůbec do smluvního vztahu objednávkou nevstupovat. Jak si tedy nedat kávu? Existuje několik varovných signálů, které není záhodno ignorovat, na návštěvu se lze i připravit.

Kouzelný internet

Pokud se někam vydáváme a víme, že chceme využít jakýchkoliv služeb v místě, konzultujeme internetové recenze, díky kterým se dozvíme, zda v místě už někdo před námi nebyl a nedoporučil by nám formou recenze nějaký podnik. SCUK je super, Pražírny.EU také napoví, Facebook a Google obsahují také zajímavá vodítka, byť je často nutné odfiltrovat nenávistné nebo přebáječné výkřiky a brát v potaz jen relevantně psané a opakující se názory. I ta nejmenší městečka a obce mohou mít až překvapivě dobré podniky! Někdy ale musíme hledat sami (protože telefon nám sežral cestou hroch a internet byl zcenzurován už na čínsko-polských hranicích).

První dojem z podniku

V podniku se smaží, obědvá a vzduchotechnika už to vzdala? Personál není ustrojen a obsluhuje v džínách a tričku s nápisem AHOJ? O interiér se nikdo koncepčně nestará, stěně za barem vévodí nabídka všech existujících značek cigaret? Vůně kávy se někde schovává? Ne, je to dobré, nic z tohoto neplatí, asi jsme opravdu v kavárně. Jinak bychom asi ani nepoložili nohu přes práh.

Čistota pracovního místa

Procházíme kolem místa, kde stojí kávovar a personál zde připravuje nápoje. Mlýnek je skoro celý plný černě mastných zrn, skrz jindy průhlednou násypku není pro vrstvy tuku skoro vidět, šálky jsou otočené na kávovaru okrajem dolu („Přeci aby se do nich neprášilo, nám se tu děsně práší!“), z parní trysky na šlehání odkapává pěticentimetrový sopel napečeného mléka a ve dřezu čeká nádobí očividně na další směnu? Cokoliv z uvedeného by znamenalo velkou rudou stopku a zpátečku.

Espresso na první poslech

Než se vůbec usadíme nebo se vrhneme bezhlavě do objednávání, máme ve zvyku pozorovat odbavení jedné či dvou objednávek před námi, v klidu se podívat na pracovní postupy, zaposlouchat se. Počkáme si, jestli je každá porce mletá přímo do páky (a ne dávkovaná z půl kila v dozéru namletého včera dopoledne). Klidně si napočítáme do třiceti od začátku do konce extrakce šálku šťastlivce před námi. Už se pění i mléko na cappuccino — netrápí ho někdo za zvuků loveného kytovce?

Naťukneme i obsluhu — dost se nám líbí, když dokáže v jedné stručné větě popsat, jaká zrnka má zrovna v mlýnku a jak bude espresso chutnat. „Normální presso“ úplně není to, na co jsme se ptali.

Menu — výkladní skříň podniku

Zcela spolehlivě se rozsvítí poplašná žárovka při čtení nápojového lístku s překlepy a nesprávně vyjmenovanými názvy produktů. Když si někdo nedal tu práci použít Google a kontrolu pravopisu, co nás má ujistit v tom, že si dá práci s naším šálkem? Z menu je pro nás nejdůležitější sekce nabídky kávových nápojů. Ze všech zaslaných líbezností alespoň jeden odstrašující exemplář:

• ceny jsou na svou dobu (2012) na úrovni pražských podniků s výběrovými kávami, případnou nekvalitu by tedy nešlo omluvit nižší cenou,
• 7 g je zaklínadlem z éry devadesátých let, které do nápojových lístků zapisují podniky, ve kterých nebyl zvážen jediný (natož pak každý) espresso shot,
• je-li na nápojovém lístku zároveň espresso s piccolem, musí být jedno z nich zákonitě špatně provedené a tudíž špatně chutnající,
• to samé platí o souběžném nabídnutí piccola a ristretta,
• cappuccino je nabízeno a priori s ochucením,
• vídeňská rozhodně nikdy z espressa, ale pouze z filtrované,
• šlehačka (čti: sprej z rostlinných olejů a cukru),
• caffè s nesprávným diakritickým znaménkem,
• latte nemá obsahovat diakritickou čárku,
• cappuccino zapsáno nesprávně,
• zalévaná hrůza povýšena na honosné Caffé Turkish,
• není nic jako Panone, zřejmě se mělo jednat o espresso con panna,
• lingvistická lepenice mixující italštinu, francouzštinu a českou kreativitu.

Konec dobrý — všechno dobré

Možná se vám zdá, že všechny varovné signály, které jsme právě vyčetli, nebudete přeci studovat kvůli jednomu kafi a naše redakce by se nejspíš měla odebrat na psychiatrické léčení, ale ještě než tak učiníme, vrátíme se ještě jednou úplně na začátek článku k termínu milovník dobré kávy. V textu uvažujeme zákazníka, který již kvalitu pozná, potrpí si na ni a za své peníze by rád dostal odpovídající produkt. Přesto často jedná unáhleně a je zklamán snad ještě dříve, než upije první doušek. Celé poselství těchto řádků zní v jedné větě: v neznámém prostředí buďte ostražitější, nespěchejte a využijte svých znalostí ve svůj prospěch. Vůbec si kávu nedat může být nakonec vlastně úspěchem. O to sladší je pak to první napití z perfektně provedeného šálku po návratu z neznámých vod.